Charakteristika plžů

Ulita

První co nás u plžů upoutá, je jejich ulita. I když na první pohled působí jednoduchým a kompaktním dojmem, jedná se o celkem komplikovaný útvar. Můžeme si ji představit jako trubici vinoucí se kolem kolmé osy. Při každém otočení kolem osy o 360° vznikne jeden závit. Nejužší, nejmenší a nejstarší část ulity je její vrchol, ukončený špičkou. Od vrcholu se ulita postupně rozšiřuje až k otvoru nazývanému ústí, z něhož vylézá plž.
U většiny druhů známých plžů je ulita pravotočivá – podíváme-li se na ulitu zepředu, se špičkou nahoru, leží ústí ulity na pravé straně. Pouze několik druhů, jako např. Archachatina bicarinata z africké Guiney má levotočivou ulitu. Kromě velikosti a formy ulity může být důležitým znakem pro určení druhu také její zbarvení. Někdy je ovšem problém, že různí jedinci téhož druhu mají i různé zbarvení. Barva a kresba ulity je totiž částečně dědičná, ale zároveň ji ovlivňuje potrava nebo biotop, ve kterém plži žijí. U všech druhů se také objevují jedinci s albinotickou ulitou.

Tělo

Tělo plžů je měkké, lepkavé a pokryté slizem. Je tvořeno souměrnou nohou a hlavou a nesouměrným útrobním vakem, který je uložen v ulitě. Noha se vysunuje z ulity a slouží k pohybu. Skládá se ze silné svaloviny, její břišní část se nazývá chodidlo. Na nohu navazuje vpředu hlava se dvěma páry tykadel a s ústy. Jejich noha může být dlouhá až 25 cm (při natažení). Při pohybu klouže chodidlo po tenké vrstvě vylučovaného slizu. Chodidlo tak nemá přímý kontakt s podložkou, což je výhodné např. při lezení po ostrých předmětech. Plž dokáže přelézt i přes ostří nože, aniž by se zranil. Sliz má ještě další výhodu, a tou je jeho lepivost. Plž tak může lézt i po skle, viset hlavou dolů a kdo to zkusil ví, že je celkem obtížné ho odlepit. Navíc ještě sliz zabraňuje vypařování vody z pokožky. Na hlavě plžů najdeme dva páry tykadel. Na tom horním, který je mnohem delší než ten spodní, se nachází oči. Oko plže se skládá z čočky, rohovky, sítnice a zrakového nervu. Schopnost vidění je však u plžů velmi omezená. Šnek nedokáže rozlišit žádné předměty a pravděpodobně nevidí barevně. Vědci zjistili, že vidí pouze na vzdálenost pět centimetrům. Kromě zraku jsou tykadla také sídlem čichu. Plži jsou díky němu schopni ucítit potravu až do vzdálenost i45 cm. Na spodní straně hlavy se nachází ústní otvor.
Šneci nemají krev, ale hemolymfu. V ní je rozpuštěno krevní barvivo - hemocyanin, na které se naváže v plicích kyslík a pomocí soustavy cév putuje nejprve do srdce a odtud aortou do celého těla.

Trávicí soustava

U plžů jsou kolem ústního otvoru pysky. Pak následuje dutina ústní a do ní ústí slinné žlázy. Na rozhraní ústní dutiny a jícnu je radula. Radula slouží ke strouhání potravy. Radulu tvoří odontocyty vzniklé z odontoblastů. Zuby raduly bývají mineralizované většinou vápníkem, u přílipky i železem. Radula je důležitý určovací znak a dokonce u rodu Nassa mají obě pohlaví jinou radulu. Radula se opotřebovává na předním konci a neustále dorůstají další zuby na zadním konci.
Posun potravy v trávicí trubici zajišťuje pohyb brv (řasinek) hlavně u mlžů ale také u plžů.
Rozšířená část předního střeva se nazývá žaludek. Vývody slinivko-jaterní žlázy (hepatopankreas) se spojují v jeden vývod a ústí do žaludku. Hepatopankreas produkuje enzymy, které štěpí celulózu na lehce stravitelné sacharidy.

Obsah vody a sliz

Měkkýši přijímají vodu ústním otvorem (digestivně) přímo nebo v potravě, vodní druhy také penetrací přes pokožku, suchozemští absorpcí vodních par ze vzduchu přes pokožku.
Obsah vody v těle měkkýšů:
    obsah vody    poznámka
suchozemští měkkýši    50 - 90 %    za normálních podmínek
člověk (pro srovnání)
60 % - 70 %    nepřežije ztrátu vody nad 20 %

Jako všichni živočichové, jejichž metabolismu je závislý na teplotě prostředí mohou ztrácet více vody než živočich se stálou krevní teplotou.
Pokožka je jednovrstevná a obsahuje podpůrné buňky, buňky žlázové, smyslové, obrvené buňky. Žlázové buňky (anglicky: secretory cells) (dříve nazývané také jako (jedno)buněčné žlázy) u plžů jsou mírně pod úrovní pokožky a produkují sliz. Pro usnadnění pohybu produkuje sliz také chodidlová žláza umístěná v přední části chodidla. Sliz plžů má toto složení: voda, soli, baktericidní látky (rány se hojí pomalu), mucin. Mucin způsobuje sliz slizkým: je nerozpustný vodě a ve vodě jen nabobtná. Sliz zabraňuje vyschnutí, zmírňuje tření, očišťuje plášťovou dutinu, ochraňuje a slepuje vajíčka a může odpuzovat predátory. Zásluhou slizu je např. hlemýžď zahradní imunní vůči smogu, většině chemických přípravků a postřiků a dalším nepříznivým vlivům.
Suchozemští plži mají také osmoregulační orgány pro odstraňování přebytečné vody z těla, což jim umožňuje přežívat povodně, jinak by při povodních nabobtnal.

Nervová soustava

Achatiny mají jako všichni měkkýši gangliovou nervovou soustavu - mají 5 párovitých ganglií

- cerebrální (ovládají hmat, zrak, ústí ulity, polohu těla)
- pedální (ovládají svalstvo nohy)
- pleurální (inervují plášť a plíce)
- parietální (ovládají čich)
- viscerální (inervují vnitřní orgány)

Smysly

U měkkýšů se vyskytují v pokožce tzv. kožní pupeny = pohromadě několik smyslových buněk s tyčinkovitými výběžky.
Ústrojím statické rovnováhy je u plžů a hlavonožců statocysta (slouží k vnímání polohy v prostoru) se statolitem (podílí se na vnímání polohy).

Dýchací soustava

U plicnatých plžů jsou plíce tvořeny dutinou plicní, což je přeměněná plášťová dutina. Vnitřní stěna je řasnatá nebo houbovitá, aby měly plíce větší povrch. Stěna plášťové dutiny je bohatě protkána vlásečnicemi a hemolymfa se tak dostává do styku se vzduchem.

Cévní a vylučovací soustava

Transport látek umožňuje hemolymfa.
U většiny měkkýšů (např. hlemýžď, škeble, …) slouží k přenosu kyslíku krevní barvivo hemocyanin volně rozpuštěný v hemolymfě. Hemocyanin je bílkovina obsahující měď jako centrální atom. V oxidovaném stavu je modrý, v redukovaném je bezbarvý. Umožňuje vázat jen asi 70 ml kyslíku na 1 litr hemolymfy, protože molekula O2 se váže na 2 atomy měďi.
U plžů a mlžů je otevřená cévní soustava, tzn. že hemolymfa se stýká s tkáněmi přímo v tělních dutinách, které jsou vřazeny do soustavy trubic.
Schéma cirkulace hemolymfy u plicnatých plžů:

    síť cév u plic → okysličená hemolymfa v plicní žíle → předsíň (atrium) → komora (= síň) → aorta → aorta se dělí na hlavovou aortu a útrobní aortu → tělní dutiny → žilné lakuny → žíly → opět síť cév u plic.

Z plic jde hemolymfa do plicní žilou do předsíně srdce, do komory.
Srdce měkkýšů je vakovité, má 1-4 předsíně (podle druhu měkkýše) a 1 komoru (síň). Srdce je u plžů uloženo v tenkostěnném osrdečníku (perikard). Předsíň je u plžů tenkostěnná, ale komora je silnostěnná, protože pumpuje hemolymfu dále do těla.
Všichni měkkýši mají ledviny metanefridiálního typu (Orgány živočichů sloužící k odstranění odpadových, popřípadě škodlivých látek z těla ). Nefridium vyniká vychlípením levé strany perikardu.( tenkostěnný vakovitý útvar, v němž je uloženo srdce. Skládá se ze dvou listů: vnitřního epikardu a zevního vlastního perikardu. Mezi oběma je malé množství tekutiny ).

Rozmnožování a kladení vajec

obecně platí, že šneci jsou Hermafroditi, to znamená, že jsou obou pohlavní. K rozmnožování ale stejně potřebuje šnek protějšek. Rozmnožování je velkou měrou závislé na klimatu a lokalitě, někteří šneci se rozmnožuji po celý rok, jiní zase jen v určitém období. Od dubna do července, kdy je deštivé období a jsou nejdelší dny v roce je ve volné přírodě rozmnožování velmi vzácné. Naopak v období kdy je dešťů méně od září do listopadu  je nejvíce mláďat.

V zajetí se šneci rozmnožují s větší či menší námahou, druhy jako fulica nebo reticulata se rozmnožuje celkem snadno. Achatina Achatina se v zajetí rozmnožuje o něco hůře. Chovatel musí terárium více rosit a pokud možno přitápět, potom je možnost, že se mám rozmnoží.

Šneci se začínají líhnout už po 24 hodinách nebo po několika týdnech, záleží na druhu.Záleží na teplotě a vlhkosti. Malý šneci můžou zůstat zahrabaní i několik týdnů, skořápka vajíčka jim poskytne dostatek živin. Vejce mohou být na povrchu tvrdá i měkká a křehká, záleží na druhu.

Krmení

Plži nejsou nijak vybíraví, takže s krmením není problém. Dávejte jim různé druhy zeleniny a ovoce (salát, kedlubnové listí, jablka, …), vyzkoušejte všechno, co vás napadne. V létě si pochutnají také na listech pampelišek. Velká část chovatelů Achatin bude tvrdit, že Achatina sežere všechno, psí granule, jogurt, sýr nebo maso. Je to hloupost tímto krmit. To že šnek sní vše neznamená, že mu to budu podávat. Hlemýžď zahradní rád pojídá papír, a kteří chovatele Hlemýžďů krmí papírem? Šnek je býložravec, není ani masožravec nebo všežravec!! Ve své domovině nebo v USA (některé druhy) je Achatina škůdce, protože požírá úrodu zemědělcům, určitě zemědělci nepěstují jogurt nebo psí granule!! Prosím všechny chovatele aby své šneky krmili tím, čím mají

Dávejte si pozor na rajčata, a citrusové plody, ty v žádném případě nedávejte, protože obsahují látky které rozkládají vápník, který je důležitý pro stavbu ulity.

Také nedoporučuji krmit okurkou, mnoho chovatelů tvrdí, jak šnekům okurka chutná, je to pravda, ale není to zdroj potravy, ale zdroj vody. Šneci snědí okurku na „posezení“, ale nezasytí se. Podáváním okurky jako potravu je častá chyba chovatelů

Důležitou součástí stravy je vápník pro tvorbu ulity. Nejjednodušší je koupit sépiovou kost, ale můžete jim taky dát rozdrcené skořápky nebo CaCO3 ve formě prášku. Šneci dobře vědí, co potřebují, a tak sépiovou kost „rozstrouhají“ během několika dní.

www.achatinaweb.cz